Římské území bylo obýváno různými národy s rozličnými jazyky, náboženstvím a kulturou.
Rozpad Římské říše byl vyvolán stěhováním národů. Pojmem stěhování národů se označují rozsáhlé migrace obyvatelstva – barbarských kmenů. Jsou to například: Gótové, Vizigóti, Hunové, Ostrogóti, Frankové. Avaři…
Keltové
Nejzazší kořeny Keltů sahají přinejmenším do období kolem poloviny 2. tisíciletí př. n. l.
Západní a jižní Čechy byly součástí keltské pravlasti, jejímž těžištěm byla oblast severních Alp a horního Dunaje. Západní polovinu Čech a také Bavorsko obývaly v 6. a 5. století př. n. l. pravděpodobně kmeny, které později vstoupily do historie pod jménem Bójové
Slované
První zprávy pochází ze 6. stol od římského historika Jordana, který zmiňuje kmen Venetů, jehož příslušníci se nazývají především Slovany a Anty, sídlící v 4. stol mezi Dunajem a Dněprem. Od druhé poloviny 6. stol byl osud velké části Slovanů spojen s Avary
Impérium se v pozdně antickém období stalo lákavým cílem nájezdů barbarských kmenů. Muži, kteří na takové výpravě uspěli, získali nejen kořist a novou půdu, ale také vážnost a prestiž u svého kmene. To patřilo mezi sociální příčiny stěhování národů. Bezprostřední hybnou silou byl pak často také tlak jiných kmenů.
